Xue Jialin
Při západu slunce jednoho letního dne jsem četla doma u okna. Náhle udeřila bouřka a neznámý člověk utíkal pod okapy mého domu, aby se schoval před deštěm. Za oknem mého domu se na mě usmál a pozdravil. Ze zdvořilosti jsem se na oplátku usmála také. Když v tom jsem postřehla, že na krku má dlouhou jizvu, která mohla být jedině od říznutí nožem. Zjevně nebyla správně sešita, a proto na jeho krku zanechala nerovnou jizvu připomínající stonožku. Jevila se docela hrozivě.
Bylo mu kolem třiceti. Na sobě měl tričko s krátkým rukávem a mastnými fleky. Rukávy obtahovaly jeho svaly na bicepsech. Byl to statný muž. Podle jeho postavy a hrozivé jizvy jsem okamžitě usoudila, že se asi často účastní bitek.
Zdvořile mě požádal, abych mu půjčila deštník, a také poprosil o sklenici vody. Na chvíli jsem zaváhala. "Vrátí mi ten deštník? Je to gauner, ničema? Budu v nebezpečí, když mu otevřu okno a prokážu mu laskavost?" Přemítala jsem. Nakonec jsem vyhrabala rozbitý deštník, který jsem několik let měla odložený, a podala mu ho oknem. Vodu jsem mu ale nedala. "Došla mi voda", řekla jsem zkroušeně. Nic na to neřekl. Vzal si deštník a odešel. Ušel jen několik kroků, uklouznul a málem upadl. Až teď jsem si všimla, že je handicapovaný. Okamžitě se objevily výčitky svědomí. Litovala jsem, že jsem mu nedala nic k pití. Překonávala jsem pocit viny z nedostatku dobročinnosti a přehnané sebe-obrany.
Následující ráno cizinec přijel na kole, aby mi vrátil deštník. Byla jsem příjemně překvapena, když jsem ho uviděla. Když jsem si od něj brala deštník, bylo na něm něco jiného. Otevřela jsem ho, abych zjistila, že nejenom, že byl opraven, ale znovu byl funkční. Byla jsem tak zaskočena, že jsem nevěděla co říct.
Pozvala jsem ho dál a nabídla mu sklenici mléka. Dozvěděla jsem se, že vůbec není ničema, ale obyčejný tovární dělník. Před rokem byl po pracovním úraze vyhozen z továrny. K té jizvě na krku přišel v autobuse, když se pokoušel zabránit zločinu. Pocit viny ve mně zesílil.
V našem životě dochází k podobným událostem, posuzujeme ostatní na základě našich předsudků a později zjišťujeme, že jsme byli hluší. Podobně, jako se díváme z vnitřku svého deštníku, naše předsudky omezují náš pohled na pravdu. Musíme být nezaujatí, nestranní, abychom celý svět uviděli z vnějšku deštníku. Když to tak uděláme, učiníme mnoho dobrého pro ostatní i pro sebe.
Zdroj: www.pureinsight.org/pi/articles/2005/10/31/3455p.html
