Dvacet čtyři ukázek dětské poslušnosti(4): Mi Ziqian mrzne v kabátu vycpaném trávou poslouchaje svoji nevlastní matku

[PureInsight.org] Příběhy o příkladném dětském jednání jsou početné v čínské historii. Dvacet čtyři ukázek dětské poslušnosti bylo vybráno a zpracováno Guo Jujingem z provincie Fujian během dynastie Yuan (1280-1368 n.l.), když truchlil nad smrtí svého otce. Vyprávěl o činech takovýchto dětí k jejich rodičům od doby prvního císaře Shun do jeho vlastní éry. Ještě dnes tyto příběhy hrají důležitou část ortodoxní čínské ctnosti.

Min Ziqian mrzne v rozedraném kabátu poslouchaje svoji nevlastní matku

Min Sun se narodil za doby dynastie Zhou. Byl také známý jako Min Ziqian. Jeho matka umřela velmi brzy a jeho otec se oženil s další ženou, která porodila dva syny. Chovala se ke svým synům velmi dobře a oblékala je do hedvábných rób vycpaných tlustou vrstou bavlny. Nesnášela Min Ziqiana a oblékala ho do kabátu vycpaného suchou trávou místo bavlny.

Jednoho mrazivého zimního dne měl otec Min Ziqiana obchodní setkání ve městě. Řekl Min Ziqianovi, aby přitáhl vozík a dovezl jej do města. Večerní vzduch byl mrazivý, vítr silně vál a mladému chlapci byla taková zima, že se celé jeho tělo třáslo. Jeho ruce a nohy zmrzly tak, že s nimi nemohl pohnout. Jeho zkřehlé prsty upustily otěže vozíku. Jeho otec ho vyhuboval za jeho neohrabanost. V hněvu otec popadl rukáv a odtrhnul ho od kabátu a objevil vložku ze suché trávy. Otec byl šokován pohledem na chabý kabát, který nemohl jeho syna ochránit od zimy. Pan Min náhle pochopil charakter krutého zacházení jeho ženy k jeho nejstaršímu synovi. To ho rozzlobilo k nepříčetnosti.

Běžel zpátky domů křičíce z plných plic na svou ženu. Ta přišla a klekla si před ním na kolena. Rozzlobeně jí přikázal, aby opustila dům a nikdy se nevrátila. Min Ziqian poklekl vedle své nevlastní matky a prosil otce, aby ji dal další šanci. Přimlouval se za shovívavost: "Když je matka tady, jenom jeden chlapec musí trpět zimou. Ale když odejde, potom budou trpět zimou tři synové. Prosím, otče, nech mámu tady!"

Když jeho nevlastní matka tohle uslyšela, plakala žalostně v hlubokém zahanbení. Otec Min Ziqian se rozhodnul dát jí ještě jednu šanci a nechal ji zůstat nadále. Byla tak hluboce dotčena dobrotivostí Min Ziqiana, že se její postoj k Min Ziqianovi úplně změnil. Začala se chovat k Min Ziqianovi s takovou láskou, jako ke svým vlastním synům.

Verše k poctě toho, co Min Ziqian řekl:

Pan Min, vdovec obdivuhodného syna měl,
zlobu a nenávist své maceše nevracel.
"Prosím doma ji nech" otce poprosil,
"neboť tři tvé syny mráz by orosil."

Přeloženo z: http://www.minghui.org/mh/articles/2005/3/15/97107.htm